Muzeum stříbra v Kutné Hoře nabízí příběhy četníků, chystá i komentovanou prohlídku (2)

V souvislosti s výstavou Kutná Hora četnická proběhla 9. září přednáška četnického znalce Michala Dlouhého – spisovatele a spoluautora seriálu Četnické humoresky. Jeho vyprávění mělo tři části. O čem byla ta druhá?

Četnictvo přežilo tři režimy, aneb něco z historie

V části věnované historii Michal Dlouhý uvedl, že četnictvo jako první vzniklo ve Francii (Gendarmerie nationale), odkud se myšlenka přenesla do dalších zemí. V roce 1849 přednesl tehdejší ministr spravedlnosti (a později ministr vnitra) Alexander Bach navrhl zavedení četnictva i v tehdejším Rakouském císařství (předchůdce Rakouska-Uherska) a o rok později pak vznikly první dva četnické pluky, jeden ve Vídni a jeden v Praze. Už o deset let později se ale v rámci úsporných opatřeních nechaly slyšet hlasy pro zrušení četnictva nebo alespoň jeho vojenského rázu.

Když v roce 1918 vzniklo samostatné Československo, byli četníci převedeni do služeb nového státu, což znamenalo mimo jiné i podstatnou změnu výstroje. Četnictvo v době mladého státu spíše monitorovalo aktuální potřeby v jednotlivých krajích. Tehdy nemělo zrovna lehký úkol, po Velké válce (jak se tehdy říkalo první světové) vládla všude chudoba, zato bylo mezi lidmi spousta zbraní ukořistěných z nedávné doby. Navíc už v roce 1876 bylo zrušeno využívání koní četnictvem, a až teprve na přelomu devatenáctého a dvacátého století dostalo četnictvo alespoň jízdní kola. Po válce tedy bylo zapotřebí především posílit stavy mužstva, takže brzy zanikly četnické stanice čítající pouze jednoho muže. První větší úřady vznikly v Praze, Brně, Moravské Ostravě a Plzni, ale za pár let už jich bylo několik desítek.

Jak se zvyšovaly počty mužů a s tím i počty četnických stanic, ubývalo především majetkové trestné činnosti. V roce 1926 ale opět přišlo na paškál šetření a stav četnictva byl snížen zhruba o deset procent. Přesto se četnictvo vyvíjelo a vznikly i četnické pátrací stanice (z jedné takové byli i hrdinové Četnických humoresek), které tehdy řešily nejzávažnější zločiny. Postupně jich vznikly čtyři desítky. Byly to také první motorizované jednotky (v roce 1931 jim byly postupně přidělovány automobily) a někdy pomáhaly i místním četnickým stanicím. Do služeb četnictva se zapojovali také legionáři, kteří měli trochu sleveno z nároků na službu – například minimální výška četnického adepta byla tehdy 170 cm, legionářům ovšem stačilo 160 cm.

Četníci tehdy dělili kriminálníky do třech hlavních kategorií – zloděje, podvodníky a ostatní, kam spadali zločinci nejhoršího kalibru, tedy například vrahové. Mužům zákona dělaly vrásky na čele také potulné tlupy. To byly skupinky lidí, kteří žili cikánským životem – přesouvaly se z místa na místo a hledaly nějaký způsob obživy. Později ale začali přepadávat lidi na samotách a neštítili se ani vraždy. V brněnské pátrací stanici působil jako velitel jistý František Muzikář, který zavedl systém „cikánské zpravodajské služby“, aneb takové evidence potulných osob, takže četnictvo pak mělo členy jednotlivých tlup zmapované. Jak podotýká plukovník Dlouhý – nebylo v tom nic rasistického – do cikánského způsobu života nemuseli patřit jen olašští nebo rumunští cikáni, ale také světské osoby, zkrátka každý, kdo žil kočovným způsobem života a migroval z místa na místo.

Když v roce 1933 s nástupem Adolfa Hitlera k moci vznikly nepokoje v Sudetech, byly založeny také letecké četnické hlídky, což byly jednotky na vojenských letištích dbající dodržování letových předpisů. Zhruba v téže době také vznikly četnické silniční kontrolní stanice, které zase dbaly na dodržování pravidel silničního provozu, tedy takoví předchůdci dnešní dopravní policie.

Ve druhé polovině třicátých let politická situace v Evropě houstla. V té době vznikla Stráž obrany státu (pod výmluvnou zkratkou SOS), která zahrnovala různé ozbrojené složky, včetně četnictva a například finanční stráže. Když v roce 1939 vznikl Protektorát Čechy a Morava, byla zde dvě četnická velitelství – v Praze a v Brně. Za války však na našem území působilo především gestapo a další německé policejní složky, takže české bezpečnostní složky byly devalvovány. To ještě pokračovalo s nástupem říšského protektora Reinharda Heydricha, který mimo jiné usiloval o odzbrojení četnictva. V roce 1942 pak byly zcela zrušeny četnické pátrací stanice. O dva roky později přišla policejní reforma, ze které vznikla tzv. uniformovaná policie (kam patřili i četníci a obecní policie) a neuniformovaná (tedy „tajní“, detektivové).

Když druhá světová válka v roce 1945 skončila, ve vedení resortu Ministerstva vnitra už byli komunisté. Přišla na přetřes otázka kontinuity a diskontinuity četnictva – má Československo navázat v tomto směru tam, kde před válkou skončilo, nebo vytvořit nové bezpečnostní složky? Jak známo, nakonec zvítězila druhá varianta. Do nových složek byli přijímáni váleční političtí vězni, partyzáni a důkladně prověřené osoby. Vznikl tak Sbor národní bezpečnosti (SNB).

Četnictvo tak přežilo celkem tři režimy, ovšem největší rozmach zaznamenalo v letech 1918–1938, kdy vznikly mimo jiné výše zmíněné pátrací stanice a silniční stanice. Přitom služba v četnictvu nebyla vždy jednoduchá. Málokdo totiž možná ví, že se adepti ke službě upisovali minimálně na čtyři roky. Během té doby žili vojenským způsobem v kasárnách, nesměli se ženit, chodit do hospod či „hanbatých podniků“, měli zakázáno využívat služeb lehkých žen a od jisté doby neměli ani volební právo.

Výstava Kutná Hora četnická bude v Tylově domě k vidění až do 30. října. V den státního svátku, 28. října, proběhnou od 10 do 16 hodin v Tylově domě komentované prohlídky výstavy pod vedením Michala Dlouhého. „Na prohlídkách rád podepíši svoje knihy, které si návštěvníci přinesou nebo zakoupí. A přidám do nich i otisk dobového četnického razítka,“ zve zájemce o četníky a jejich napínavé osudy Michal Dlouhý. Vstupné na komentovanou prohlídku je zdarma.

Vyprávění o výstavě o četnictvu v Kutné Hoře.
Reportáž z vyprávění o Kutné Hoře četnické si můžete přečíst za týden.