Film Poslední závod, plný silných příběhů, konečně zamíří do kin

Příběh Bohumila Hanče a Václava Vrbaty tak nějak máme v povědomí. Na koho se tak trochu zapomíná, je Emerich Rath. Režisér Tomáš Hodan natočil v náročných horských dobách korunovaných pandemií film Poslední závod, který příběh uvádí na pravou míru. Do kin se dostane 24. března.

Pokud jste neslyšeli vyprávění o Hanči a Vrbatovi, nechte se přenést do dob před první světovou válkou, kdy byly Krkonoše chudým krajem. Potkával se tu český živel s německým. Hory se zpočátku století začaly dynamicky proměňovat, zejména díky jedné novince v českých zemích – lyžím. Bohumil Hanč byl nejslavnější český lyžař, který vyhrával závody doma i v zahraničí. Všestranný sportovec Emerich Rath se jako jediný Němec pravidelně zúčastňoval českých závodů, ostatní Němci z Krkonoš je z nacionálních důvodů bojkotovali. Hanč a Rath se dobře znali, setkali se i na startu osudného závodu v roce 1913. Po prvním kole se počasí prudce zhoršilo, vypukla sněhová vánice. Všichni závodníci vzdali, Hanč zůstal na trati sám. Polomrtvého jej nalezl právě Emerich Rath a s nasazením vlastního života se jej snažil zachránit, bohužel marně. Později je v horách nalezen i zmrzlý Václav Vrbata, Hančův přítel, který ho chtěl na trati podpořit a v prudké vánici mu půjčil svůj kabát…

Po mnichovských událostech, druhé světové válce a následném komunistickém puči se příběh Němce, který riskoval život, aby pomohl českému kamarádovi, nehodil, a Emerich Rath byl ze všeobecně známého příběhu takřka vymazán. Hanč zemřel a stal se legendou. Rath přežil a zemřel v zapomnění jako bezdomovec.

„Film jsme chystali sedm let. Připravil jsem třináct verzí scénáře, asi dvakrát se natáčení odkládalo. Ale běhám dlouhé tratě, a tak jsem na to zvyklý. Příběh jsem si vybral i proto, že rozumím mentalitě sportovce. Tomu, když chce sportovec vyhrát závod a třeba za to i položit život,“ říká režisér filmu Poslední závod Tomáš Hodan. 

Tvůrci filmu měli štěstí na počasí, které bylo původně nádherné, později se ale proměnilo do pořádně drsného. Díky tomu si mohli atmosféru naplno odžít. „Člověk si musí v první řadě říci, že mu není zima. Ačkoli je v diskomfortu, musí zůstat milý na okolí,“ poznamenává herec Kryštof Hádek, který si ve filmu zahrál Bohumila Hanče. Jan Nedbal, který ztvárnil roli Feistauera k tomu říká: „Zbožňuji, když to jde do extrémů a když si to člověk může odžít. Bylo to tak drsné, jak to drsné má být. Jsem úplně nadšený. Miluji, když se točí v přírodě. Zbožňuji hory, běžky. Měli jsme neuvěřitelnou partu lidí. Od prvního dne mám pocit, že spolu točíme celý život.“ Své zážitky sděluje i představitel Emericha Ratha, Marek Adamczyk: „Když jsme na horách putovali bez čepic a bez rukavic, tak to někdy bylo docela mrazivé a místy opravdu extrémní.“ Představitel Josefa Rösslera-Ořovského, herec Jaroslav Plesl má také zajímavý zážitek: „Jednou jsem se mimo natáčení šel projet. Byla mlha. Chtěl jsem se podívat na pramen Labe. Vyšel jsem a během chvíle se najednou úplně změnilo počasí. Vždycky mi říkali, že musím vidět od tyče k tyči. A najednou jsem tu druhou tyč začal ztrácet, a tak jsem se radši vrátil, protože bych se tam párkrát otočil a nevěděl bych vůbec, kde jsem.“

Kryštof Hádek, představitel Bohumila Hanče řekl: „Příběh Bohumila Hanče znám od malička. Jezdím celý život na běžkách. Měl jsem tu čest prožívat na svoji kůži jeho závod minutu po minutě. Kdo takovou šanci má?“ Na závěr pozval diváky do kina: „Film Poslední závod není jen jeden příběh o jednom tragickém osudu, ale je to mnohem komplexnější film třeba o vzniku turistiky v Čechách nebo o česko-německých vztazích. Každý si v něm něco najde.“

Ve filmu máte možnost poznat nejen tehdejší dobu a její náladu, ale také zajímavé osobnosti, mezi které patřil i Josef Rössler-Ořovský, který jel poprvé v Čechách na lyžích, a to v roce 1887. Zasloužil se o rozvoj hned několika sportovních disciplín v českých zemích, například lyžování, hokeje, tenisu, kanoistiky či ragby, je zakladatelem českého vodního skautingu. Založil mnoho sportovních spolků (včetně lyžařského kroužku při Bruslařském klubu v Praze, prvním svého druhu v Evropě mimo Skandinávii). Zasloužil se také o vznik Českého olympijského výboru v roce 1899. Rössler-Ořovský dokázal spolu s Jiřím Guthem-Jarkovským vyjednat účast českých sportovců na LOH 1912 ve Stockholmu jako reprezentantů samostatné země. A co řekl o své postavě Jaroslav Plesl? „Hraji Josefa Rösslera-Ořovského, což byl významný český sportovec. Kromě toho, že byl lyžař, věnoval se i vodním sportům. Byl to bruslař, člen českého lyžařského svazu a Českého výboru pro Olympijské hry. Jako první sjel Václavské náměstí na lyžích.“

Film Poslední závod v režii Tomáše Hodana vystihuje tehdejší zápal pro sport i turistiku, stejně tak jako dobovou čestnou sportovní morálku. Do kina na něj můžete zajít od 24. března 2022.

Zdroj: 2media