Čarodějnické rejdění

Filipojakubská noc připadá na 30. dubna, nám je však tento den nebo spíše noc známá jako „pálení čarodějnic”. Poměrně oblíbený zvyk se odehrává večer, kdy se u zapálených ohňů scházejí lidé a slaví konec zimy.

Tato noc na první květen byla vždy pokládána za magickou. Mluví se o otevírání nejrůznějších jeskyní, kde se měly skrývat poklady. Původně se ale svátek slavil o úplňku, který připadal na polovinu mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. A jak známo, úplněk vyvolával temné představy. Hlavně v dávných dobách, kdy nebyla příliš velká vzdělanost, se věřilo nejen na kulatý měsíc, ale i na čarodějnice. Speciálně tuto noc se říkalo, že se čarodějnice slétají na sabat. Většinou na vyvýšených místech byly zakládány vysoké okně, zapalovala se smolná košťata a vyhazovala do výšky. Vzniklý popel pak údajně zvyšoval úrodnost. Také se mluví o tomto svátku jako o oslavě plodnosti.

Aby Bůh temnoty mohl v klidu odejít, musely se v domě pozhasínat všechny ohně. Ráno, 1. května se rozdělával oheň nový. Ale kde se vzal název Filipojakubská noc? Vznikl podle církevního svátku svatého Filipa a Jakuba, který připadá na 3. května, původně se však slavil 1. května. Podle legend oba Ježíšovi učedníci zemřeli ukřižováním a ukamenováním.

Valpuržina noc

Tento svátek se neslaví pouze u nás, určité oslavy se konají i v jiných zemích pod různými názvy. V Německu je to Valpuržina noc. Walpurga byla světice, jejíž ostatky byly přeneseny do kostela v Eichstattu právě 1. května. Slavení Walpurgy bylo spojeno s ochranou před čarodějnicemi a jejich kouzly.

Na druhou stranu byla považována za patronku nad čarodějnicemi. O Filipojakubské noci podle staré germánské tradice slavil svátek čarodějnic, které se shromažďovaly o sabatu na hoře Brocken v pohoří Harz, aby uctily svou bohyni.

Keltský Beltain

Podle keltské mytologie se zase slaví Beltain, který má nejdelší historii. Z něj se měly vyvinout právě další svátky. I tato oslava souvisí s ohněm, v tomto případě s ochrannou funkcí proti neduhům a špatnostem nashromážděným v zimním období. Oheň také ochraňoval před temnými silami. Přes oheň se přeskakovalo a tančilo se okolo něj. Svátek končí 1. májem, oslavou lásky a odtud nejspíš pochází líbání pod rozkvetlým stromem (třešní).

Dnes se pro zábavu maskují lidé jako čarodějnice, vše je spojeno se smíchem a pečením buřtů a popíjením.

Ochrana před čarodějnicemi

Lidé se proti čarodějnicím snažili chránit, proto na dveře kreslili kroužky (ochrana magického kruhu) nebo křížky (ochrana boží). Také se před dveře kladly nejrůznější překážky jako stébla trávy nebo písek, který měla čarodějnice spočítat, což by ji zdrželo do rána. Šeřík byl vysazován před dvory, zahrady a stavení, aby odehnal zlé síly. Nad vrata se věšely ochranné byliny, například černobýl nebo lípa. Stavení se kropilo svěcenou vodou. Někde se také psaly tajuplné texty svěcenou křídou. Za okna se kladla ostrá proutí vrby či šípky, o které se pak čarodějnice poranila.

Denisa Fulmeková v knize Magická síla bylin zase například zmiňuje zavěšení svazku dobromysli na dveře nebo na strop. Účinek je prý ještě mocnější, když do kytice přidáme třezalku a rojovník bahenní.

Povídá se, že byliny nabývají čarovné moci o této čarodějné noci, obzvláště pokud jsou sbírány za úplňku a přesně o půlnoci.

A jak Vy si užíváte poslední dubnovou noc? Také chodíte opékat špekáčky k velkému ohni?

Zdroj: Milada Motlová: Český rok od jara do zimy