Ukázka z knihy Odpustit druhým, odpustit sobě

Otázka odpuštění není úplně snadná a pro řadu lidí představuje velký problém. Kniha Odpustit druhým, odpustit sobě od Amélie Fleurot nabízí pomocnou ruku při jeho vyřešení. Máme pro vás ukázku z knihy.

Každému se někdy přihodí něco, kdy je těžké odpustit. A je jedno, jestli je potřeba odpustit sobě nebo druhým. Protože se často objevují emoce, jako je vztek, bolest, křivda a někdy má člověk potřebu se pomstít… Odpuštění má ale obrovský význam pro další chod života. Právě s tím pomáhá prostřednictvím své knihy francouzské koučky Amélie Fleurot, která působí na Korsice.

Přečtěte si ukázku z knihy Odpustit druhým, odpustit sobě.

Jak na odpuštění

Chceme-li podrobně prozkoumat problematiku odpuštění, ocitáme se před zásadní otázkou – jak odpustit? Teoreticky můžeme velmi dobře chtít prohlásit: „Co bylo, bylo“ a nechat za sebou stará trápení a urážky. Jsou ovšem zrady tak velké, že nenacházíme sílu a vůbec cestu k odpuštění.

Stejně jako když truchlíme, máme-li dojít úspěšně k pozitivnímu završení celého procesu, je třeba projít jednotlivými fázemi.

Lékař a vedoucí projektu Odpuštění (Forgiveness Projects) na Stanfordské univerzitě Frederic Luskin uvádí následující etapy:

• Dopřát si čas, abychom dobře porozuměli situaci a tomu, co nás zranilo.
• Udělat, co je v našich silách pro to, abychom se cítili lépe. My, ne ostatní.
• Zjistit, zda nás zraňuje současná situace, nebo vzpomínka na dřívější zranění. Postupně se soustředit na přítomnost.
• Mít kontrolu nad stresem a dokázat ho uvolnit. Dbát na kondici tělesnou i duševní (relaxací, jógou atd.).
• Nebýt závislý na druhých (v otázce lásky, rozptýlení). Neočekávat od druhých to, co nám nemohou poskytnout. Usilovat o své štěstí vlastními silami.
• Soustředit své myšlenky a síly na své budoucí plány, ne na přemítání o minulosti.
• Nepodlehnout tendenci pomstít se, jen bychom tím rozdmýchávali hněv. Otevřme se možnosti žít lepší život, naplnit ho novou láskou, novými přátelstvími a být šťastní.
• Přijmout představu, že jde o zkoušku, která tvoří jednu z kapitol našeho života. Zkusit v ní nalézt ponaučení, které nám pomůže na další cestě.

Projít každou z těchto etap obnáší dlouhý a často nelehký proces. Je to cesta obohacující a osvobozující zároveň. Nedojít na její konec, tedy k odpuštění, znamená stále otevřené rány a setrvání v negativitě, neschopnost posunout se dopředu.

Přečtěte si také další pasáž z knihy.

S odpuštěním na tom nejsme všichni stejně. Podle vědců je schopnost odpustit lidem dána geneticky, u různých jedinců se však různě liší, mimo jiné například podle typu charakteru, v závislosti na tom, zda je člověk introvert, či extravert. Je tedy možné naši přirozenou tendenci odpouštět ovlivnit? A jaká je cesta od touhy k pomstě k odpuštění?

Odpustit těm, kteří nás zranili, znamená pochopit, že dotyčný ublížil především sám sobě tím, že se nás dotkl, ať už vědomě, či nikoli. Prožitá krize nám dává příležitost osvobodit se z toxického vztahu, nebo naopak šanci ho proměnit. Skutečně odpustit proto neznamená rezignovat na spravedlnost a vlastní blaho, ale naopak obdarovat sám sebe něčím velmi cenným.

ANOTACE

Odpouštíme někdy jen na oko? Případně ze slušnosti? A nestálo by za to, naučit se odpouštět skutečně a autenticky? Odpustit těm, kteří nás zranili, znamená pochopit, že dotyčný ublížil především sám sobě tím, že se nás dotkl, ať už vědomě, či nikoli. Prožitá krize nám dává příležitost osvobodit se z toxického vztahu, nebo naopak šanci ho proměnit. Skutečně odpustit proto neznamená rezignovat na spravedlnost a vlastní blaho, ale naopak obdarovat sám sebe něčím velmi cenným.
Nakladatel: Portál, 192 str., 299 Kč