Bez hany v Rokoku je skutečnou poctou výjimečné zpěvačce, i když se jí děj hry vůbec netýká

Divadelní představení na počest Hany Hegerové, ale bez ní…

Dnes má svůj vlastní velký muzikál, poskládaný z autorských písní, Gott, Neckář i Vondráčková. Jak ale uctít Hanu Hegerovou a její smutné melancholické šansony? Asi těžko nějakým rozjuchaným, poslepu slepovaným příběhem bez hlavy a paty. Chce to něco malého, komorního, třeba jako divadlo Rokoko, kde Hegerová začínala po přestěhování ze Slovenska do Prahy.

Představení Bez hany ani nijak sevřený příběh nemá, je to spíš o setkání šesti ztroskotanců v jednom baru, posmutnělých právě natolik, aby s citem zazpívali některý z mnoha zpěvaččiných šansonů. V zavřeném baru Ingy (Petra Tenorová) chce uspořádat maturitní sraz Zuzana Mauréry, déšť tam vypudí propuštěného herce Tomáše Petříka, frustrovaného kněze Petra Konáše i rozhádané manžele v podání Eriky Stárkové a Tomáše Havlínka. Sledujeme osobní dramata a selhání jejich postav, prokládané občas písněmi v neobvyklých aranžích a s nečekaným interpretem.

Představení je navíc ozvláštněné i tím, že diváci sedí na jevišti, a herci se pohybují v hledišti. Řady divadelních sedaček, na které z pódia shlížíme, se tak mohou v ději i ve fantasii proměnit v opuštěný bar, zapadlé kino, horní lóže tu suplují kazatelnu rozpadajícího se kostela. Spousta volného místa okolo šestice herců jen podtrhuje pocity osamělosti a smutku, který na diváky padá.

Nevím, co od představení očekávali ti, co se během hry zvedli a odešli. Jestli chtěli životní příběh Hany Hegerové, měli si přečíst program toho, na co jdou. Protože my, kteří známe její písně, jsme si to zvláštní představení užili. Jak řekl vypravěč hned na začátku, někdy na člověka padne taková nálada, že si prostě musí pustit melodie Hegerové. A hra Bez hany v Rokoku tu náladu perfektně navozuje. Připomene vám, jak je to dlouho, co jste si některé její CD pouštěli, a že je na čase znovu si je přehrát. A nečekané pěvecké výkony herců (především výborné Eriky Stárkové) by si klidně zasloužily i vlastní CD…

Divadlo Rokoko
100 minut bez přestávky
Libreto a režie: Jakub Nvota
Dramaturgie, překlad libreta: Michal Zahálka
Výprava: Tom Ciller
Korepetice: Jiří Janouch
Hudební nastudování: Jen Hovorka